Osobní rozvoj a transformace návody – Plné Bytí

Zklamání a bolest – poznání a zpracování v emocích

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:40:49 +0000

V terapiích se často opakuje téma vyrovnávání se s nepříjemným zážitkem. Hlavně tak silným, že prožitek je už neodbytný a zasahuje do běžných denních činností dotyčné osoby.
Tuto zkušenost většinou zainteresovaný člověk velmi těžko samostatně zpracovává a uchyluje se k více, čí méně konstruktivním řešením. A na lidech kolem sebe vidíme, jak moc v tomto nejsou úspěšní a radši tyto zážitky – vlastně transformační zkušenosti, zatlačí na dno svého podvědomí a sami sebe tak ochuzují o vlastní kvalitnější budoucnost.
Sám jsem si prošel hraničními prožitky ve svém soukromém životě, které mne nasměrovaly na aktivní sebevzdělávání se i v této citlivé oblasti lidského chápání a prožívání.
Velmi se mi osvědčuje cíleně vstupovat do kritické části prožitku, hlavně u jedinců již na cestě osobnostního rozvoje, a tu uchopovat z různých úhlů pohledu a osobního cítění. Stálé vedení k trýznivým okamžikům postupně obrušuje naléhavost prožitku. S tím, jak emoce ztrácí na síle, začínají se vynořovat okolnosti dané situace, které byly přehlíženy a které umožňují objektivnější náhled na “věc”. Klient mnohdy, po první kritické fázi, postupně sám aktivně vyvolává vzpomínky týkající se i předcházejících souvislostí k danému okamžiku a pochopí i jednání druhé strany nebo co ji k tomu případně vedlo.
Ovšem vytrvale se “trýznit”, opakovaně prožívat nepříjemné, chce opravdu silnou vůli. A odměnou může být neuvěřitelně krátká doba asimilace negativních prožitků a jejich proměny do přínosné zkušenosti, kterou nebude potřeba opakovat v budoucnu a která vlastně ani nebude nastolena, protože zkušenosti budou varovat už při jejím přiblížení se do Vašeho života.
Lze volit i mimovolné zpracování, kdy klient sám před usnutím vizualizuje zatěžující okamžiky a ve spánku nechá svou ideu pracovat, případně se projevit ve snu. Tady obzvláště to je běh na dlouhou trať, a náročné na osobní disciplínu pro každovečerní nastavení. Lze zpracovávání urychlit i rozdělením spánku na 90minutové bloky a opakovaně vést pozornost k prožitku a tím i řešení, ale málokdo se chce až tak moc omezit v čase určeném hlavně k odpočinku. Už změnit své nastavení při usínání je pro mnohé výzva.
Je mnoho dalších způsobů, ale tyto dva protiklady slouží jako příklad možného zpracovávání životních událostí pod aktivním vedením z vnějšku nebo za vlastního osobního nasazení vůle. Bohužel většina lidí na psychohygienu nedbá a prožitá traumata potlačuje a nevědomky přenáší na své blízké nebo potomky. A zbytek lidí chce rychlé a laciné řešení psychofarmak, které kromě mysli postupně nahlodávají i fyzické tělo a problémy se začnou řetězit.

Robert Erdem

Silové zvíře 2

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:27:32 +0000

Odhalení, či poznání vlastního průvodce předchází dlouhé přirozené procesy. Můžete si koupit polštář s potiskem, ozdobu, plakát, podivně často vidět dokument s jedním a samým zvířetem nebo si Vás třeba vyhlídne na návštěvě v ZOO a upřeně na Vás zírá.

Mé synchronicity vedly právě přes zoologickou zahradu a u výběhu jsem se “zapomněl “. Bez myšlenek, a přitom v plné pozornosti jsem nasával jejich pohyby, emoce a komunikaci. Pak na nějaký čas bylo ticho, které prolomila až kniha o vzorcích chování v návaznosti na říši zvířat. Tam došlo ke ztotožnění ještě hlubším způsobem, než to bylo poprvé.

Zpětně jsem si i uvědomoval, kde všude jsem vlastně své silové zvíře potkával. Jak mne přitahovalo nebo se objevovalo ve snech. Určitě to bylo umocněno i tehdejší partnerkou, která si své zvíře nad knihou zvědomila také a společně jsme je přenesli do našich vzorců chování v běžném životě.

Najednou, když jsme vnímali vlastnosti a schopnosti osobního průvodce, se změnila vzájemná komunikace, chápání pohybu v přírodě a kontakt se zvířaty. Vlastně i s ostatními lidmi, když v sobě cítíte tuto “oporu”. Vstupujete-li k němu třeba v meditacích s upřímným darem, tak se záhy dozvíte jeho jméno, jak se cítí (jeho stav koresponduje s Vaším – takže vzájemný kontakt funguje i jako autodiagnostika a “terapie” v jednom), jak Vám může být nápomocno na Vaší cestě nebo v těžkých chvílích.

Postupně se jej naučíte přivolat i do běžné reality, je-li to pro Vás podstatné, přijmout jeho formu, nechat se jím vést a chránit při rituálu nebo “tripu” jako to bylo u šamanů po celé věky. Vyslat ho, aby našel třeba bylinu na nějakou nemoc, aby vešel ve spojení s Vaším partnerem, chránil dítě.
Možností vzájemné spolupráce je tolik, že by to vydalo na další článek.

Robert Erdem

Silové zvíře – Váš průvodce i učitel

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:26:05 +0000

Všichni jste si určitě někdy pomysleli minimálně jednou za svůj život, že chováte náklonost k nějakému zvířeti, které jste možná ani neviděli naživo, a přesto Vás přitahuje vlastně naprosto nepochopitelně. Původní osobní průvodce a ochránce se tak většinou hlásí o pozornost, která mu byla hlavně věnována v dobách loveckých tlup nebo v dnešní době ještě u nativních národů, kteří přírodu ještě opravdu respektují a snaží se s ní souznít v harmonické koexistenci.

Protože různé náboženské směry ztratily pro spoustu jedinců schopnost dojít vnitřního naplnění (bohužel hlavně díky neměnným dogmatům, které kolikrát ani nebyly součástí původního učení), tak je stále více oslovuje samotná příroda a její úchvatná krása, rozmanitost v dokonalé návaznosti procesů. Jakmile si připustíte, že dětské snění o Vašem nezdolném a věrném průvodci může být realitou, tak se Vám otevře úplně nové chápání světa, Vašich blízkých a samozřejmě sebe sama. Váš průvodce (v křesťanství jsou nazýváni např. anděly) Vám může zprostředkovat různé způsoby vnímání, poskytnout cennou radu (a to i při diagnostice nebo léčení, máte-li již svou praxi), kultivovat Vaši osobnost nebo ukazovat cestu v meditačních procesech.

Čím více jste s ním v kontaktu, tím více Vám dává a Vy tou proměnou zase svému okolí. Můžete také zjistit, že průvodců máte více než jste si mysleli a každý má své specifické kvality a způsoby komunikace a podpory. Při opravdu těsném propojení jej pak už mohou vnímat i osoby Vám blízké, případně s nimi také spolupracovat. Z vlastní zkušenosti vím, že je jen na Vás, chcete-li znovuobjevit původní schopnosti Vaší mysli a vnitřně růst. A silové zvíře považuji za jeden z pilířů duchovních zkušeností s jinými úrovněmi Bytí, jichž jsme součástí ať chceme, či se tomu bráníme.

Robert Erdem

Sdílení nad polohami našeho těla ve spánku

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:17:19 +0000

Jaké polohy se Vám osvědčily a proč? Případně jaký měly u Vás vývoj?

U mne to byl postupný přesun od “klasické” relaxační polohy vleže na zádech s dlaněmi otočenými dolů, při počáteční praxi autogenního tréninku před mnoha lety, až k rozevření energetických obalů těla obkroužením hlavy pažemi z obou stran a založením otočených dlaní vzhůru do sebe. Kdy vlastně tvořím kolem hlavy (přijímače) “zesilovač příjmu” akášických informačních toků. Mimo jiné měníte i postavení hrudníku a zad, rozevřením žeber a dutiny břišní (často svíranými obavami a strachy) a relaxačním uvolněním trapézového svalstva (nosiče každodenních stresů), vlastně vše, co běžně brání vnitřní pohodě.
Často můžete tuto polohu vidět u nejmenších dětí, kdy se takto snaží intuitivně maximálně zrelaxovat při zapisování nových vjemů a dovedností právě prožitých. Tato poloha u nich přestává být obvyklá většinou po dovršení 3 roku života, kdy je ukončen sestup vyššího vědomí bytosti (átmana) do fyzického těla – uzavřením fontanely, lebečních švů na temeni hlavy, jak praví odkazy starobylých nauk. Je-li dítě v prostředí “otevřených” rodičů a nedotčeno civilizačním syndromem potlačených vnitřních pochodů a emocí, přetrvává tato navýsost odpočinková poloha i s bohatým vnitřním životem do pozdějších let.
Vydatný spánek je předpokladem celkové duševní i fyzické pohody, a různými prvky podporující jeho kvalitu ztratíme závislost na jeho profanované délce.
A proto tuto pozici těla považuji za jednu z nejvhodnějších pro osobní rozvoj na více úrovních.

Přemýšleli jste nad tím, v jaké poloze nejčastěji spíte?

Robert Erdem

Ochrany 2 – jejich nácvik, různé způsoby, první pomoc

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:06:58 +0000

Vědomý dech, jehož nastavení existence v této běžné realitě dodává jinou kvalitu života i jeho stabilitu (ochranu), je univerzální aspekt spojení s přírodou. Jestliže musíte být například v pracovním kontaktu s “hmotným” okolím, těžko se s ním budete domlouvat a zároveň si “dýchat” (úrovně vnitřního nastavení se budou natolik lišit, že kontakt – zvláště pracovního rázu – bude velmi zadrhávat).
Můžete se před očekávaným setkáním dopředu “nabít”, emočně se nastavit. Nebo také několika tahy rukou se stabilizovat, abyste si zachovali integritu i během náročných jednání. Jestliže už máte základní zkušenosti a oživené ruce, můžete opět vytvořit energetickou kouli (jak jsme si uvedli v některém z předchozích článků) a tu stále zhutňovat. Cílem je, abyste cítili vzrůstající tlak mezi dlaněmi (může být i vjem tepla, mravenčení, atd..), který Vám “brání” dlaně spojit. Až budete uvnitř sebe spokojeni se svým úsilím, kouli naberete do svých dlaní a rozprostřete přes obličej, vrcholek hlavy, ramena, ruce a trup, a necháte energii sklouznout až k nohám, aby Vás zahalila do ochranného “pláště”.
Pracovali jste-li s maximálním úsilím, tak téměř ihned uvidíte změněnou reakci okolí a poté i jinak probíhající schůzku a Vaše nastavení během ní. Vaše vyzařovaní, nedojde-li ke střetu nebo jinému výhřezu emocí, bude jiné po cca 2 hodiny, kdy se postupně bude Vaše energetické pole vracet do běžného stavu. Můžete pak cítit sice přechodnou únavu, ale pravidelným cvičením se budete zdokonalovat v účinnosti a také Váš nervový systém se zároveň bude zodolňovat vůči těmto změnám vyzařování.

Robert Erdem

Ochrany 1 – jejich nácvik, různé způsoby, první pomoc

Robert — Mon, 06 Sep 2021 19:05:11 +0000

Člověk už od pradávna chce mít pocit bezpečí, být chráněn před nepřízní počasí nebo ataky okolí. A mezi tyto potřeby a touhy patří také osobní integrita, kterou vnější prostředí nenaruší. Která bude funkčním štítem, jež můžete “vztyčit” dle aktuální potřeby.
Můžete tohoto pocitu, a i reálné funkčnosti dosáhnout různými způsoby, uváděnými v různých časopisech, lidových radách a pořekadlech, které jsou ale bohužel často přejímány s chybami a bez znalosti problematiky.
A navíc jednoduché a praktické možnosti každého z nás, jsou spíše opomíjeny a zapomenuty. Můžete například vytvářet ochrany energetickým polem, osobním nastavením, třeba za pomoci postavení prstů (muder), funkčními obrazci nebo také dýcháním atd. I tak běžnou a obvyklou činností, jakou dech bezesporu je (ale také bohužel často zanedbávanou a přehlíženou)! Přitom každý někdy pocítil příval síly, když byl nucen zhluboka dýchat a zároveň nemusel provádět náročný fyzický pohyb. A už ten příval energie působí na okolí “dominantně”, už ho mění a transformuje na prostředí příjemné vůči zhluboka dýchajícímu aktérovi.
Dynamika osobního nastavení vzbudí pocity i v dalších osobách, že dýchající je větší, aktivní, silný, a proto jako jakákoli oběť zcela nevhodný (nejde jen o fyzický atak, ale i o psychické vydírání a manipulaci, vzbuzování nepatřičné viny atd.). Znáte ve svém okolí určitě i opačný případ, kdy někdo má tak submisivní “vyzařování”, že si na něj všichni dovolují (ve škole, v práci, v rodině). Při bližším pohledu taková osoba po většinu aktivní části dne dýchá povrchně a plytce. Tím spouští mimo jiné podvědomé reflexy ostatních, že je pozorována lehká kořist bez sebevědomí, nemocná nebo zraněná – neschopná se účinně bránit.
Toto téma budeme postupně probírat do hloubky a budeme se věnovat různým účinným aspektům ochran a obran z různých nauk celého světa, které mám ozkoušeny.

Robert Erdem

Člověk je bytost PraSlova

Robert — Mon, 06 Sep 2021 05:47:06 +0000

Stále mne překvapuje a trápí, jakým způsobem lidé mezi sebou komunikují. Až kam jsou ochotni zajít, aby popřeli sami sebe ve vyřčených myšlenkách, potřebu ostatní “shodit”, i když měli touhu sdílet.
Člověk jakožto Bytost PraSlova, kterým vládla za starých časů nejen v mantramech, v převážné většině pokolení ztratila svou moc. Slovo již není vrcholným Dílem vnitřních procesů, ale konzumní prostředek, jenž pro většinu lidí nemá kýženou hodnotu a podle toho s ním nakládají. Neváhají ho překrucovat, rozostřovat významy, používat spoustu slovních berliček, jen aby zůstali skryti ve své ulitě, v domnělém bezpečí před a se svými strachy.
Odmítají již chápat a procítit krásu, či prožitek například souslovím “Hrozně Tě miluji”. Kdy do vrcholného citu naroubují Hrůzu-Hrozné-Hrozně. Náboj lásky se vytrácí a síla vztahu s ním. Rozumová úroveň myšlení to odbyde takzvaným vývojem jazyka moderní doby, ale protichůdné stavy vnitřní mysli přetrvávají. Zvláště když slovo hrůza není ještě mrtvé, ale naopak hojně používané ve svém původním významu. Obdobné jsou výrazy se Strachem: “Strašně Ti to sluší” nebo “Strašně hodné dítě”. Copak to necítíte, tak zřejmou disharmonii, která Vám i všem ostatním ubližuje?
Přitom zrovna čeština má mnoho nádherných slov a dostatečně širokou slovní zásobu, aby toto rozpolcené hnutí mysli nemuselo vůbec nastat.
Další úpadek ve vztazích značí potřeba přesvědčovat ostatní, ale hlavně sebe, jak to nebo co myslíme: Upřímně, Doopravdy… Vždyť zbytečnost potvrzování toho co má být pravdou, už jen z principu vyslovení bytostí, která má schopnost přemýšlet a rozvažovat, je politování hodná.
A oblíbený výraz všech generací “jako”, sloužící k zastření možné nedokonalosti myšlení nebo vyjadřování, je jen třešničkou na dortu, vytvářející program vlastní nedůvěry vůči svým schopnostem a absencí uchopení sebe sama nejen slovem, ale i významem sebepoznání. Není přece se třeba stydět za své nedokonalosti, protože tak jen můžeme růst, když si je budeme zvědomovat a přetvářet.
Je spousta dalších slov, která již svou energií matou řečníka a posluchače nejen v kontextu věty, ale i řeči těla (viz například politici). Ale o tom si můžeme povědět příště nebo ve Facebookové skupině Spirituální koučink.

Robert Erdem

Běhání ve spojení těla a ducha

Robert — Mon, 06 Sep 2021 05:43:14 +0000

Běh je vlastně jedna z mála dynamických aktivit, která nám v dnešní omezené době zbyla a kterou může člověk realizovat bez závislosti na ostatních lidech nebo zavřených sportovištích. A i tato zdánlivě jednoduchá a automatická činnost má svá pravidla a omezení, abyste si více neublížili, než z pohybu prospívali. Ale postupné zvyšování zátěže (rychlosti, vzdálenosti, terén…), Vám umožní znovuobjevit přirozené motorické rytmy a pohyby např. z dětství. Proto se ani nebudeme věnovat fyzické stránce běhu, ale duchovní.
Moje první změny vědomí při této aktivitě, před x lety, byly spojeny s osvojením si práce s energií, jejím rozlišování a ovládáním ve shodě s mými záměry. Kdy při dlouhých tratích jsem “vypustil světelný paprsek” z podbřišku (jak jsem se později dočetl, je podobná technika známá i z Tibetu) a ukotvil ho v cíli. Tím jsem docílil pocitu provázku, který přitahuje a snižuje moji námahu a vypětí sil. Postupně jsem vypozoroval, že mě vlastně i vede, protože jsem se na něj kolikrát zasoustředil natolik, že jsem přestal vnímat okolní přírodu, a přesto k cíli bezpečně dorazil. I když podvědomě jsem prostředí samozřejmě naciťoval (bylo nutné přebíhat i silnice), změněné vnímání běžné reality přesto umožňovalo pozorovat aurické vyzařování stromů, mých rukou, zabývat se rytmy dechu na osvobození mysli od námahy těla. Postupně jsem i zjistil jak nastavit tvar a pozici rukou, postavení páteře, aby energie a pohyb byly v souladu a podporovaly jej, kdy pak spíše prostorem proplouváte než běžíte.
Po běhu jsem se cítil neuvěřitelně zrelaxovaný a s pocitem příjemné, ale hlavně lehké (běhal jsem a běhám v trekové nebo vojenské obuvi z vícero důvodů) únavy celého těla. Bonusem navíc byla i jiná kvalita spánku, v kterém se mi často zobrazovalo dosažené vnímání v kontinuálních snových obrazech.

Máte podobnou zkušenost?

Jde běhat, když máte zavřené oči?

Robert Erdem