Běh je vlastně jedna z mála dynamických aktivit, která nám v dnešní omezené době zbyla a kterou může člověk realizovat bez závislosti na ostatních lidech nebo zavřených sportovištích. A i tato zdánlivě jednoduchá a automatická činnost má svá pravidla a omezení, abyste si více neublížili, než z pohybu prospívali. Ale postupné zvyšování zátěže (rychlosti, vzdálenosti, terén…), Vám umožní znovuobjevit přirozené motorické rytmy a pohyby např. z dětství. Proto se ani nebudeme věnovat fyzické stránce běhu, ale duchovní.
Moje první změny vědomí při této aktivitě, před x lety, byly spojeny s osvojením si práce s energií, jejím rozlišování a ovládáním ve shodě s mými záměry. Kdy při dlouhých tratích jsem “vypustil světelný paprsek” z podbřišku (jak jsem se později dočetl, je podobná technika známá i z Tibetu) a ukotvil ho v cíli. Tím jsem docílil pocitu provázku, který přitahuje a snižuje moji námahu a vypětí sil. Postupně jsem vypozoroval, že mě vlastně i vede, protože jsem se na něj kolikrát zasoustředil natolik, že jsem přestal vnímat okolní přírodu, a přesto k cíli bezpečně dorazil. I když podvědomě jsem prostředí samozřejmě naciťoval (bylo nutné přebíhat i silnice), změněné vnímání běžné reality přesto umožňovalo pozorovat aurické vyzařování stromů, mých rukou, zabývat se rytmy dechu na osvobození mysli od námahy těla. Postupně jsem i zjistil jak nastavit tvar a pozici rukou, postavení páteře, aby energie a pohyb byly v souladu a podporovaly jej, kdy pak spíše prostorem proplouváte než běžíte.
Po běhu jsem se cítil neuvěřitelně zrelaxovaný a s pocitem příjemné, ale hlavně lehké (běhal jsem a běhám v trekové nebo vojenské obuvi z vícero důvodů) únavy celého těla. Bonusem navíc byla i jiná kvalita spánku, v kterém se mi často zobrazovalo dosažené vnímání v kontinuálních snových obrazech.

Máte podobnou zkušenost?

Jde běhat, když máte zavřené oči?

Robert Erdem