Často lidé vyjadřují své touhy po té pravé lásce, po pravém partnerovi, po pravé cestě. Určují si tak nevědomky své směřování a možnou nespokojenost svého bytí. Všichni chtějí to pravé, ale co to vše levé? Uvědomují si volbu duality ve všech důsledcích nebo jen žijí a přejímají opakované programy?
Totiž Láska je v srdci, a proto je na levé straně. Partner, jehož přítomnost chcete vnímat hlavně přes levou (emoční, a tedy měsíční – ženskou) polovinou těla. Cesta, kdy ve všech hlavních duchovních směrech je Stezka, která není pravá (ta pravá je vlastně mužská a v tvrdé linii pravidel-askeze, scholastika, hierarchie), je odmítána a dehonestována, protože Cesta levé ruky je prožitková, přirozená silou a hloubkou, nikoli virtuální v imaginacích. A to i v tradičních a dnes vyhledávaných duchovních naukách je ženský atribut perzekuován (např. buddhistické tantře nemůže být žena v milostné pozici na muži nebo Váma marga- tántrická cesta Levé ruky je zase příliš opravdová založením na realizované párové praxi ženu-bohyni příliš vyzdvihující. Vlastně žena jako taková má už několik stovek let negativní PR jako překážka rozvoje a růstu mužů.
Přitom i v Evropě máme dochovaných spoustu pohádek a legend, kde Žena-princezna dědí království a správcovství země a Muž ženich přináší “jen” čerstvé semeno pro obrodu a životaschopnost rodu.
Uspořádání společnosti na patriarchální systém je poměrně novodobá záležitost a jeho celosvětová působnost je jen cca 2000 let. Kdežto uctívání Ženy -Matky se počítá na desítky tisíc let minulých a poslední chrám s vysvěcenými kněžkami byl zrušen až kolem roku 450 našeho letopočtu. Mimochodem v podobný čas byla vyškrtnuta z Bible nauka o převtělování -odmítnutí navázání na sílu “rodu” minulosti, kterou nesly hlavně ženy plozením, výukou dětí pro společenství a naopak nastolení syndromu okamžitého prožitku bez trpělivosti (Tento život rozhoduje o nebi nebo peklu. Teď mám ejakulaci a nic víc není třeba. Hned chci rychlé počitky a zážitky: vzrušení, dovednosti, krásu, moc – sexem počínaje, neustále nově pořizovanými věcmi konče). O 200 let později rodící se islám ničil “modly” trojice hlavních ženských božstev po dlouhé časy v těchto oblastech uctívaných (pro zajímavost: Mekka jako nejdůležitější poutní místo bylo kdysi chrámem ženských božstev – v každém oblouku po obvodu byla jedna socha bohyně, v podobenství s chrámy Dákiní v daleké Indii, i proto ten vnitřní rozkol pohlaví u vyznavačů tohoto náboženství).
Ženy jsou naopak svojí podstatou vedeny k trpělivosti a odpovědnosti (těhotenství trvá 9 měsíců, hlavně žena ovlivňuje zdraví a vývoj plodu a věnuje mu obrovský kus sebe…). Což je mimochodem mimo jakékoli chápání a pochopení mužské části lidstva. Matka totiž nechce poslat potomka, který vzešel z jejího těla a často i bolesti, třeba do války. To muž s tím naopak většinou problém nemá. Jen Matka se snaží nezištně připravit co nejlepší budoucnost potomkům (nejen svým, protože ti její se pro své štěstí a naplnění potřebují s někým družit a sdílet), na rozdíl od mužů a bezdětných žen například v politice.
Vlastně doba ženu i celkově degraduje na přívěsek a prostředek k potěšení a cestu k potomkům, a tak je nutí v důsledku plodit děti s muži, s kterými by jinak tuto volbu neučinily. Mimo jiné proto, že by se nemusely samy s dětmi uživit, skrýváním intelektuálních a duchovních schopností, díky společenskému tlaku okolí a mnohdy i pro samotný nedostatek vhodných protějšků majících kvality po nichž v hloubi duše touží.
Pokuste se, prosím, tento stav změnit třeba větší sebeúctou a péči o svůj nárok na štěstí. Tímto můžete začít a vaše děti ji už přijmou jako samozřejmost a začnou měnit svět. Zákazy, nařízeními, nebo sebestřednými masovými akcemi jen sebe popřete (vždyť mateřství je hlavně o laskavosti, intimitě a trpělivosti, akce tohoto typu přenechte jiným, ne tak ohleduplným. A převážná většina mužů se ve své malosti (slabosti – laskavě silnými je nikdo nenaučil Být), dobrovolně nevzdá domnělé moci a striktní nadvlády.
Je to na každé z Vás…

Robert Erdem