V terapiích se často opakuje téma vyrovnávání se s nepříjemným zážitkem. Hlavně tak silným, že prožitek je už neodbytný a zasahuje do běžných denních činností dotyčné osoby.
Tuto zkušenost většinou zainteresovaný člověk velmi těžko samostatně zpracovává a uchyluje se k více, čí méně konstruktivním řešením. A na lidech kolem sebe vidíme, jak moc v tomto nejsou úspěšní a radši tyto zážitky – vlastně transformační zkušenosti, zatlačí na dno svého podvědomí a sami sebe tak ochuzují o vlastní kvalitnější budoucnost.
Sám jsem si prošel hraničními prožitky ve svém soukromém životě, které mne nasměrovaly na aktivní sebevzdělávání se i v této citlivé oblasti lidského chápání a prožívání.
Velmi se mi osvědčuje cíleně vstupovat do kritické části prožitku, hlavně u jedinců již na cestě osobnostního rozvoje, a tu uchopovat z různých úhlů pohledu a osobního cítění. Stálé vedení k trýznivým okamžikům postupně obrušuje naléhavost prožitku. S tím, jak emoce ztrácí na síle, začínají se vynořovat okolnosti dané situace, které byly přehlíženy a které umožňují objektivnější náhled na “věc”. Klient mnohdy, po první kritické fázi, postupně sám aktivně vyvolává vzpomínky týkající se i předcházejících souvislostí k danému okamžiku a pochopí i jednání druhé strany nebo co ji k tomu případně vedlo.
Ovšem vytrvale se “trýznit”, opakovaně prožívat nepříjemné, chce opravdu silnou vůli. A odměnou může být neuvěřitelně krátká doba asimilace negativních prožitků a jejich proměny do přínosné zkušenosti, kterou nebude potřeba opakovat v budoucnu a která vlastně ani nebude nastolena, protože zkušenosti budou varovat už při jejím přiblížení se do Vašeho života.
Lze volit i mimovolné zpracování, kdy klient sám před usnutím vizualizuje zatěžující okamžiky a ve spánku nechá svou ideu pracovat, případně se projevit ve snu. Tady obzvláště to je běh na dlouhou trať, a náročné na osobní disciplínu pro každovečerní nastavení. Lze zpracovávání urychlit i rozdělením spánku na 90minutové bloky a opakovaně vést pozornost k prožitku a tím i řešení, ale málokdo se chce až tak moc omezit v čase určeném hlavně k odpočinku. Už změnit své nastavení při usínání je pro mnohé výzva.
Je mnoho dalších způsobů, ale tyto dva protiklady slouží jako příklad možného zpracovávání životních událostí pod aktivním vedením z vnějšku nebo za vlastního osobního nasazení vůle. Bohužel většina lidí na psychohygienu nedbá a prožitá traumata potlačuje a nevědomky přenáší na své blízké nebo potomky. A zbytek lidí chce rychlé a laciné řešení psychofarmak, které kromě mysli postupně nahlodávají i fyzické tělo a problémy se začnou řetězit.

Robert Erdem