Odhalení, či poznání vlastního průvodce předchází dlouhé přirozené procesy. Můžete si koupit polštář s potiskem, ozdobu, plakát, podivně často vidět dokument s jedním a samým zvířetem nebo si Vás třeba vyhlídne na návštěvě v ZOO a upřeně na Vás zírá.

Mé synchronicity vedly právě přes zoologickou zahradu a u výběhu jsem se “zapomněl “. Bez myšlenek, a přitom v plné pozornosti jsem nasával jejich pohyby, emoce a komunikaci. Pak na nějaký čas bylo ticho, které prolomila až kniha o vzorcích chování v návaznosti na říši zvířat. Tam došlo ke ztotožnění ještě hlubším způsobem, než to bylo poprvé.

Zpětně jsem si i uvědomoval, kde všude jsem vlastně své silové zvíře potkával. Jak mne přitahovalo nebo se objevovalo ve snech. Určitě to bylo umocněno i tehdejší partnerkou, která si své zvíře nad knihou zvědomila také a společně jsme je přenesli do našich vzorců chování v běžném životě.

Najednou, když jsme vnímali vlastnosti a schopnosti osobního průvodce, se změnila vzájemná komunikace, chápání pohybu v přírodě a kontakt se zvířaty. Vlastně i s ostatními lidmi, když v sobě cítíte tuto “oporu”. Vstupujete-li k němu třeba v meditacích s upřímným darem, tak se záhy dozvíte jeho jméno, jak se cítí (jeho stav koresponduje s Vaším – takže vzájemný kontakt funguje i jako autodiagnostika a “terapie” v jednom), jak Vám může být nápomocno na Vaší cestě nebo v těžkých chvílích.

Postupně se jej naučíte přivolat i do běžné reality, je-li to pro Vás podstatné, přijmout jeho formu, nechat se jím vést a chránit při rituálu nebo “tripu” jako to bylo u šamanů po celé věky. Vyslat ho, aby našel třeba bylinu na nějakou nemoc, aby vešel ve spojení s Vaším partnerem, chránil dítě.
Možností vzájemné spolupráce je tolik, že by to vydalo na další článek.

Robert Erdem