Když byl člověk oddělen od přírodních božstev a elementálů tím, že byl donucen pokácet své posvěcené háje a stromy předků, bylo by možná dobře obnovit ideu háje duší, lesa, v němž by lidé uprostřed krajiny nebo na prameništi vodstev vysazovali stromy své povahy, duše, jako místo úcty božstvu, ideji, andělu, aspektu Boha, tak, aby tím obrátili již u malých dětí pozornost k stromu jako nejstarší přirozené anténě na vesmír, věčnost, ideu mostu mezi hmotou země a vzdušností nebeského prostoru. STROM, tak nemusí být další válečnou linií mezi jakoby ustupujícím křesťanstvím a ubrečeným pohanstvím, které nemá přímou návaznost na ono staré evropské kultovní hnutí Keltů, Germánů, a Slovanů, či antický svět. Strom může být novou vazbou mezi odcizenými skupinami lidí, majícími nějakou víru v nadsmyslnou skutečnost a vůči tomu lhostejnými bezvěrci, jimž je jakákoliv víra lhostejná a případná zkušenost s jiným světem, cizí.

Stromy jako znaky duševní bytosti člověka mohou být vysazovány na zahradách, v sadech, jako lesíky, stromořadí podél řek a cest, jako parky v městech s mizející zelení, háje zemřelých a lesy na počest novorozenců. Možností je celá řada. Stromy mohou být doplněny kaplemi, menhiry, mandalami, a dalšími objekty umělecké tvorby. Takové zahrady a lesíky, parky a aleje by více spojily odcizeného člověka u počítačové klávesnice se svým nitrem a přírodou, bez níž je člověk odsouzen k vymření. Jestliže by to bylo k možné nelibosti skeptiků a fanatiků spojeno s jmény Boha, andělů, božstev, elementálů nebo údajně pohanských duchů, by již nemělo hrát roli, jelikož mrtvá příroda by podobné rozepře utnula všem, a ani svěcená voda by je nezachránila.
Tato idea by byla korunou snah jedlých zahrad, permakulturního hledání, organického hospodaření, a přinesla by do obcí a měst ještě jiný pohled, než jsou zahrady okrasné, pro pouhé chlubení, že se to sluší, líbí a je to v časopise konzumního zahradničení.
Strom totiž mnohdy sloužil jako spojení s nadpozemským světem, což dokládají příběhy o prorockých snech a vidinách vidců v knihách lidských civilizací…

Robert Erdem